Měkké světlo, luny svit, v okolí se rozprostírá, navštívil mě před polednem jeho sílu nepopírám. Vpíjí se skrze ruku mou, stín vytlačuje, káva změnila svou chuť, už tu je. Nádech v nekonečném tichu jeho hloubku odráží, letmo prolétl, až k zápraží. Závan hvězdy rozžehl, pak zasypal jimi stůl, aby i ti ostatní věděli, kdyby dolů sletěli, kam pozvat se smí, až budu zase snít.
matejnekonecny
Comments