Ke světlu

„Spřežení zlaté žene se, otoč se k němu člověče. Paprsky nech skrze sebe hřát, ať hladí ti jemně tvář. Je tu nový den tak začni žít svůj sen!

Rozevři náruč svou přichází Re,

Atum i Hor. Tvá duše z hloubi jásá,

když horko všude sálá. Plazma žhavá kulatá lásku

a vysvobození rozdává. Ke světlu pojď bezstarostně blíž tvé stíny rozpouští se, už! Každý svůj den si plnými doušky užívej

a ve světle setrvej. Vzácný je to čas,

k němuž se vracej zas a zas. Hledej ho a spatři vždy a všude v noci, v bouři i když ti těžko bude! Sluneční vůz je tu,

teď centrální hvězdou buď. Ať pro druhé darem jsi, světlem i nadějí

ve zlatém voze třpytivým. Kde světlo je tam dobře se žije a můžeš ho mít i na obraze od Matěje!“ Slunce jako symbol života mě ve své tvorbě často provází.